Rok 2022 byl pro mě rokem zajímavým, v některých ohledech úspěšným, v jiných zase neúspěšným.
Jako každý rok jsem měl svůj plán s vytyčenou metou 2 tis. km. Od počátku to šlo dobře. Plnil jsem cíle jak tréninkové, tak i závodní. Zejména Okresní běžecká liga & OBL mi nahrazovala rychlostní a tempové tréninky a všechny ostatní výběhy byly spíše volnější. Svůj čas jsem mohl věnovat i ostatním sportům a cvičení. OBL a komunita místních běžců mě bavila a dařilo se i výsledkově. Kdybych měl vybrat nejcennější vítězné střípky, tak asi hned první Blanenský otvírák, pak Šamalíkova míle, Lesempolem nebo vrchařská trilogie Hraběnka Cup. Hlavním cílem sezóny byl Stubai Ultratrail a s výsledkem jsem byl také spokojen. Do Rakouska jsem ovšem nejel pro čísla, ale zejména pro zážitky. Závod jsem si maximálně užil, stejně tak i celou dovolenou s rodinkou na okolních kopcích. V srpnu se začalo vše obracet a ozvaly se první zranění, které dost zásadním způsobem ovlivnily celý zbytek sezóny. Pro body nutné do slosování o UTMB jsem si nakonec ještě stihl dojít. Nejdříve na Jesenickém maratonu a v září na Krakonošově stovce, kterou jsem měl několik let v hledáčku. Pak už přišla definitivní stopka a hledání příčiny problému, který mě vyřadil z dalších tréninků, závodů a který v podstatě řeším do dnes..
Snad bude ten příští rok lepší nejen po té sportovní stránce, ale hlavně po té zdravotní. Cíle jsou napsány na stole a já už teď pomalu pluji na vlnách směrem k Chamonix, kde se chci v červnu postavit na start legendárního závodu Marathon Du Mont-Blanc. V tréninku mi snad opět pomůžou rychlostní závody OBL, kde jsem si letos došel pro celkové 2. místo..
Krásný a úspěšný nový rok přeje Klokan
