Bylo to někdy v roce 2016, kdy mi kámoš Aleš vnuknul myšlenku zimního přejezdu hřebene Jeseníků na běžkách. První pokus jsem chtěl realizovat hned následující zimu, ale nějak to nevyšlo. K myšlence jsem se vrátil až letos, nejen proto, že vzhledem k lockdownu není možné cestovat a zbývá více času na osobní projekty, ale i pro to, že poslední měsíc byla docela slušná zima. Tu nejlepší podmínku jsem bohužel lehce minul (to se například vydal Tomáš Petreček na 200 km dlouhý přejezd Orlických hor a Jeseníků) a já na přejezd vyrazil asi o týden později, resp. v neděli 21.2.2021.
Počasí slibovalo sluníčko a jarní teploty, oproti sobotě mělo svítit celý den. Realita byla trochu jiná.
Cestu jsem zvolil takto.
Autem jsem dojel do Zábřehu na Moravě na vlakové nádraží (celodenní parkovné 30,-)
Ze Zábřehu jsem jel přímým vlakem do Ramzové.
Z Ramzové na běžkách přes Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Švýcárnu, Praděd, Ovčárnu, Petrovy kameny, Ztracené kameny k motorestu Na Skřítku.
Ze Skřítku jsem dojel stopem do Šumperku na vlakové nádraží.
Pak už jen 20 minut vlakem do Zábřehu k autu.
A jak to vlastně šlo?
V Ramzové mě přivítalo pochmurné a špatné počasí, tzn. vítr, mlha a zima. Výstup sjezdovkou nebyl žádný med. Klistr plnil funkci tuleních pásů a já postupoval svižným krokem k soše kamzíka (polovina sjezdovky). Poté výstup pokračoval vyježděným ledovým korytem do sedla pod Šerákem (Šerák – rozcestí). Mlha ustoupila asi 500 m pod rozcestím a zpocené čelo osvítily první teplé sluneční paprsky. Vše začalo být krásné a takové, jaké jsem si představoval. Při výstupu na Keprník se začal lepit přemrzlý sníh na lyže. V půlce kopce jsem přidal tuhej, abych se nelepil. Na Keprníku pořád pěkně, ale větrno. V dálce byl vidět Praděd.
Kousek pod Šerákem, konečně slunce
Jesenická magistrála mezi Šerákem a Keprníkem
Keprník a pohled do dáli na Praděd
Následoval sjezd s plužením na Trojmezí. Tady jsem ocenil ocelové hrany na turistických běžkách a taky pevnější backcountry vázání, které mi zpevnilo nohy. Stehna dostaly záhul.
V sedle pod Vřesovkou opět mlha a vítr. U Vřesové studánky, po skialpovém traversu pod Kamenným oknem, jsem se konečně napojil na strojově upravenou, ale bohužel zledovatělou stopu. Počasí nepřálo. Ani mě nepřekvapilo, že na Červenohorském sedle panovaly nehostinné podmínky v podobě silného větru a mlhy. Opět jsem přemazával lyže, pár teček modrého klistru, přes to tuhý červený a trochu sádla. Hodinky mě navedly na správnou stopu jesenické lyžařské magistrály a pokračoval jsem k vyhlídkovému místu u Výrovky. Tam jsem trochu přejel odbočku a musel se vracet asi 500m (od Petrovky). Vracet jsem se nemusel, ale chtěl jsem jet na Kamzíka trochu jinudy. Před výšvihem na Švýcárnu konečně ustoupila mlha a začalo opět sluníčko. Tady jsem nasadil brýle a sundával je až před koncem tůry.
Švýcárna obležená turisty a lyžaři
Jesenická magistrále kousek pod Pradědem
U chaty Švýcárny masy lidí, tak jsem jen projel. Čaj a dobroty jsem měl s sebou. Snažil jsem se jíst a pít každou hodinu, aby mi nějak nedošlo. Podle očekávání byl Praděd obležený turisty. Mezi nimi bylo vidět i několik skialpinistů a běžkařů. Během povinné svačiny jsem vzpomínal na Praděd a ubytko v tomto hotelu 2 roky nazpět. Počasí bylo podobné, masy lidí také. Překvapivě nejtěžší byl pro mě výstup na Petrovy kameny, resp. jesenickou magistrálou na kopec Vysoká hole kolem místní sjezdovky. Běžky držely a pomalým tempem jsem vystoupal na větrný hřeben, který znám moc dobře trailových výběhů. Trasa byla vyšlapaná spíš od turistů a skialpinistů, než od běžkařů.
poslední ostré stoupání na hřeben nad Ovčárnou směrem na Petrovy kameny
hřeben Vysoká Hole – Velký Máj – Jelení hřbet
Pod kopcem Pecný
Nad Malým kotlem, kousek před Jelení studánkou, jsem dával poslední občerstvení a gel. Nohy celkem bolely, vzhledem k ledovým stopám, neupravenému terénu a neustálému přizpůsobování se pro mě ideální stopě. Pod kopcem Pecný opět zesílil vítr a přibyla i mlhavá mračna. Sjezd ke Ztraceným kamenům jsem ještě ustál, kousek prudkého svahu jsem seběhl s lyžemi v ruce. Závěrečný dojezd ledovými lesními cestami byl místy o hubu, položil jsem to „jen“ dvakrát. Na Skřítku jsem to zakončil, ačkoli ambiciózní plán byl sjet přes Hraběšice až k Šumperku. Vzhledem k nedostatku sněhu, nehezkému počasí v nižších polohách a žádným pozitivním informacím o stopě v úseku Hraběšice – Vikýřovice jsem tuto myšlenku zavrhl.
Na parkovišti u Motorestu Skřítek se mi podařilo najít ochotného lyžaře/řidiče, který mě svezl do Šumperku na vlakové nádraží a nemusel jsem vyčkávat hodinu na bus. Ze Šumperka jsem byl za 20 minut zpět v Zábřehu, kde jsem po luxusním kafíčku na nádru sedl do auta mohl jet domů.
Sečteno a podtrženo, byl to parádní celodenní výlet, skvělé dobrodružství a prostě pěkný den na horách.
Parametry:
vzdálenost trasy cca 42 km
převýšení cca 1.600 výškových metrů
celkový čas (včetně pauz): 6h 27min
odkaz na mapy.cz
odkaz na stravu:
Btw. pokud by vás zajímalo, jak si poradil s přejezdem Tomáš Petreček, tak přidávám odkaz na stránky s jeho parádním reportem, je to mazec a trochu jiný extrém !!
Z Orlických hor do Jeseníků na jeden zátah