Maratonský běh neboli maraton je běžecký závod na vzdálenost 42,195 km. Slovo maraton se též obecně používá pro označení dlouhých a vytrvalostně náročných akcí sportovního i jiného charakteru, tak pravila wikipedie 🙂
Závodní sezóna se od přelomu května/června pomalu rozběhla a my jsme tak mohli po několika měsících půstu opět prověřit naše fyzické zdatnosti a hlavně zjistit, jak na tom po té době covidové vlastně jsme. Ačkoli bylo vypsaných mnoho virtuálních výzev, challengí apod., reálný závod je prostě něco jiného a má svá kouzla a specifika. Už jenom to, že jsi na trase s ostatními běžci, ve stejnou hodinu, ve stejných podmínkách, navodí dočista jinou atmosféru, kterou sám někde uprostřed lesa těžko zažiješ.
Veselice – Lesempolem
12.6.2021 proběhly běžecké závody ve Veselici. Mimo jiné šlo o MČR v ultramaratonu. na závodníky čekaly 3 trasy, a to 10 km (1 kolo), 42 km (4 kola) a 63 km (6 kol). Akce to byla povedená, skvělé zázemí a super pohodová rodinná atmosféra.
Terez si střihla maraton a zvítězila v krásném čase 4:09:43. Na otázku, jak se jí běželo a jak si užila závod odpověděla v následujícím odstavci.
Na tento závod jsem šla v podstatě náhodou – a ta náhoda byl Milan Daněk, se kterým jsem prohodila pár slov na Hořické 12, kde se zmínil o maratonu ve Veselici. Něco jsem už o tom četla na stránkách OBL, ale když vám o tom někdo vypráví, tak je to prostě jiný. Lesem polem je můj oblíbený závod ze seriálu OBL a zároveň jsem si chtěla vyzkoušet, jestli po těhotenství, porodu a mateřských povinnostech mám na to, abych to uběhla. Navíc to šlo spojit i s potřebami dítka, protože se běžely 4 okruhy, takže jsem měla hodně příležitostí závod předčasně ukončit, případně nakojit (což tak nějak bylo v plánu). Takže 14 dní na přípravu nebylo moc, ale něco jsem naběháno měla, chtěla jsem to jít na pohodu, prostě jen doběhnout a užít si to. Jenže po cestě na závod mě Vojta trochu zlomil, když se „vysmál“ mému plánovanému tempu (to my se tak kočkujem). A tak se mise z „užít si to na pohodu“ změnila na „vrátit se co nejdřív k dítěti a vytřít Vojtovi zrak“. Trasa byla moc fajn, sice v průměru hodně rovina (rozuměj žádné velké kopce), ale ono ve čtvrtém kole už to tak nevypadalo. Občerstvovačky pěkně rozmístěné a počasí tak akorát. První kolo jsme běželi spolu s desítkáři, takže to bylo takové svižnější a aspoň jsem se měla koho držet, ale jinak konkurence nebyla, takže potom mě nic moc nepohánělo vpřed. Každopádně mě vždy nakoplo, když jsem se pozdravila s ultramaratonci, člověk aspoň ví, že na tom není tak špatně (myšleno tak, že nemusím běžet 6 kol). Takže v důsledku pěkný závod, solidní výkon (ačkoli jsem chtěla pod 4h) a fajn atmosféra.
Terez & Bibi
Terez ve třetím kole
Terez a první místo na maratonské trati 🙂
Nejkratšího závodu na 10 km se účastnil i náš oddílový člen Jirka Potůček a v čase 44:11 si doběhl pro krásné 4. místo.
Fotogalerie od Dana Orálka pod odkazem
MUM
V termínu 4.7. – 10.7.2021 proběhl legendární MUM – Moravský ultramaraton – mezinárodní běžecký etapový závod na 7 maratonů v 7 po sobě následujících dnech.
Závod byl zároveň MČR 2021 v etapovém ultramaratonu a součást ČAU ULTRA CUP 2021.
Podstatou hlavního závodu MUM je každý den zaběhnout maraton. Cíl je vždy stejný, v Lomnici. Každá etapa má délku maratonu a probíhá velmi členitým terénem, když její profil zahrnuje v průměru 900 m stoupání, tím je rozhodně náročnější než jiné podobné závody organizované na území ČR. Vítězem se stane závodník s nejnižším součtem časů.
V kratší variantě & Závodu 3 ze 7 si závodník může vybrat libovolné 3 maratony v rámci celého MUM.
Závod je otevřený a vždy je možnost přihlásit se na jednu konkrétní etapu a zaběhnout si ji.
Vojta s Martinem si vybrali 3. Blanenskou etapu – asi jedna z nejvíc populárních etap. Start byl v Blansku v 15:00 a jak už to bývá zvykem, opět za velmi teplého letního dne. O tom, jak si užil Vojta svůj první MUM v následujícím odstavci:
Začátek byl dobrý, kopec na Hořice znám moc dobře, často tam běhám a těšil jsem se na to. Teplo mi nevadilo. Držel jsem se za legendou Danem Orálkem. Byl to i můj malý skromný cíl, zkusit s ním držet krok a pokud to půjde, tak až do cíle. Danovo tempo mě ovšem překvapilo a v seběhu do Černé Hory mi prostě utekl. Měl jsem trochu problémy s výbavou, resp. mi padaly kraťasy. Nevzal jsem si běžecký batoh ani pás, ani ledvinku a gely jsem měl po kapsách. Uzel na šňůrce se mi podařilo rozvázat až na občerstvovačce, kde jsem ztratil asi minutu. I tohle se může stát a bylo to pro mě zas ponaučení, že jsem si to měl pohlídat ještě před startem a zkusit běžet s plnými kapsami i někdy v tréninku. V Černé Hoře (13 km) jsem si dal 1. gel, doplnil vodu a pokračoval dál. Tempo jsem si držel, možná jsem lehce zvolnil. tady jsem také začal pociťovat to teplo. Holé vyschlé louky a polní cesty byly zlo. Někdy po 20. km jsem pocítil první náznaky úbytku sil. Šlo se takovým údolím kolem řeky a táboru a do toho to teplo. Všechno šlo hůř a každý krok jakoby byl těžší a pomalejší. V Žernovníku (24 km) jsem polkl 2. gel, Coca-Colu, ionťák, snědl nějaké rozinky a doplnil vodu. Z vesničky Býkovice do Dlouhé Lhoty (cca 28 km) se šlo do táhlého kopce po silnici a tady už mě postupně začali dobíhat a předbíhat zkušení maratonci. Jejich rovnoměrné tempo jsem prostě nedokázal akceptovat a pochopil jsem, že jsem někde udělal chybu. Že by zase přepálený start? To né, šel jsem přece rozumně. Gely a tekutiny jsem do sebe ládoval podle plánu. Tak že by se na tom podepsal minulý týden? dovolenková životospráva, hodně piv a nezdravého jídla? nebo ten malý řízeček k dnešnímu obědu? Před posledním táhlým kopcem jsem doběhl / došel Dana Orálka, bylo mu zle, prý zvracel a nedokáže v sobě udržet vodu. V tomto počasí hodně zlý a o to víc mě dostalo, že se dokázal rozběhnout a postupovat dál. Nakoplo mě to a šel jsem s ním. V závěrečné pasáži stoupání před Babylonem jsem měl trochu více sil a šel před něj. Tady mě také doběhla druhá žena, resp. mě sfoukla jako svíčku, nebo tak nějak mě to připadalo. Ženám ty ultra prostě jdou dobře, což naznačuje i jejich umisťování na předních příčkách v lokálních, ale i prestižních světových ultra závodech. Před poslední občerstvovačkou (37 km) už mě bolelo snad úplně vše. Nechtělo se běžet, ale chyběl jen kousek. Závěr byl z kopce a poslední 3 km jsem si ve finále užil, protože jsem věděl, že už bude konec a strašně jsem se těšil, až si v cíli lehnu a nebudu muset už vůbec nic..
Vojta s Martinem na startu MUM
Start v Blansku
MUM – Blanenská etapa
MUM – Blanenská etapa
Nakonec to bylo 14. místo celkově v čase 4:03:26. Martin ze závodu odstoupil na poslední občerstvovací stanici (37 km) a za rok si dá nejspíš repete 🙂
Vítěz Radek Brunner – profesionální ultra maratonec – si to dal v čase 3:17:16
Vítězná žena Kateřina Kašparová to dala v čase 3:48:55
Celkem běžců na startu: 134, dokončilo 129
Propozice & info & oficiální strámky MUM
Závěrem musím smeknout před všemi účastníky, kteří jdou plnotučnou verzi 7/7 nebo zkrácenou variantu 3/7. Je to výzva !!