Kocierz Extreme Triathlon

Pro zakončení triatlonové sezóny jsem si vybral závod ze série Poland Extreme Triathlon Series, který jsem objevil někdy z kraje léta. Přišlo mi to jako fajn nápad ukončit triatlonovou sezónu trochu větší výzvou, než kterou jsem ji začal koncem května na půlce Grizzlyman. A právě Kocierz na konci září měl být pomyslnou tečkou za mojí první TT sezonou. Koho by to nezlákalo, že?

„Neuvěřitelné stoupání, malebné sjezdy a nekonečné stezky v Beskydech čekají na odvážlivce, kteří se stále nemohou nabažit hor a triatlonu na podzim. Plavání v krásném Mucharském jezeře a návrat do hotelu Kocierz přes nejnáročnější stoupání Beskyd jsou okamžiky, na které budete vzpomínat během dlouhých zimních večerů.“

Trénink jsem po Grizzlymanu konstantně udržoval a během léta si dal několik menších triatlonových závodů. Forma se zlepšovala a dokázal jsem ji prodat zejména na krátkém lokálním závodě Mislitzman a v Křižanově, kde jsem zajel pocitově svůj nejlepší letošní výkon.

8.6.2025 – Blanenský plecháč (0,7-20-5)
28.6.2025 – Dřevěný muž Příhrazy (1-108-12)
26.7.2025 – VeteranSteelMan (0,8-51-7,6) – 5. místo celkově
30.8.2025 – Mislitzman (0,4-16-4,2) – 1. místo v kat. do 39 let
6.9.2025 – Křižanovský triatlon (0,8-43-8) – 5. místo celkově, 4. v kat.

Poslední týden před odjezdem do Polska jsem si představoval trochu jinak. Místo ladící fáze jsem bohužel řešil jiné problémy. Prvním byla moje hloupost a návštěva skateparku s mými malými kluky, kde jsem si po pádu narazil bok a odřel ruku (neděle – týden do závodu). Testovací jízdu na kole jsem ještě ten den zvládl, ale běžet už bohužel nešlo. Od středy se přidaly i nějaké menší střevní problémy a černé myšlenky, jestli vůbec odjedu. Ze všech stran lítaly zprávy o nových covidech a já jen čekal, co se z toho vyklube. Razantní ochlazení v půlce týdne společně s deštěm na pohodě také nepřidalo. K tomu všemu nám vypověděl službu kotel a byli jsme celý týden bez teplé vody. Dvakrát jsem roztočil trenažer na půdě a dvakrát dal bazén, to bylo vše.

Do Polska jsme odjížděli ve tříčlenném složení. S Peťou Karlíkem jako jediní dva Češi ve startovní listině a s osvědčeným parťákem a supportem Pájou Vichrou, kterého jsme nabrali cestou ve Frýdku.

Registrace, předzávodní brífing a vše podstatné se odehrálo v horském Resortu Kocierz v polských Beskydech, na vrcholu Kocierzského průsmyku. Rozpravě v polštině jsme sice moc nerozuměli, ale od šéfa jsme dostali i soukromou konzultaci v angličtině. Na start závodu jsme museli přejet k Mucharskému jezeru, kde byla T1. Trasa kola vedla přes kopečky zpět do Resortu Kocierz, kde byla T2 a zároveň i cíl běžeckého okruhu. Logisticky trochu náročnější, ale když máte skvělý support, tak je to ok.

V den závodu padala ranní teplota ke 3 stupňům nad nulou, ale nad mlhavými opary vykukovala jasná obloha. Předpověď slibovala dokonce i sluníčko. Po příjezdu k jezeru jsme měli do startu asi 45 minut. Kola jsme dali do depa a šli se chystat. Nad hladinou jezera se v tu dobu povalovala mlha a nabízela krásná panoramata. Pytle s připravenými věcmi do T2 jsme předali organizátorům k převozu. Zvolil jsem variantu plavání pouze v neoprenu, bez triatlonové kombinézy, s následným převlečením do suchého. S ohledem na delší kolo jsem upřednostnil komfort, resp. cyklo dres s vestičkou.

Několik statečných na startu Kocierz Extreme Triathlon 2025 – varianta Long

Po krátké rozpravě jsme v 8.00 odstartovali do mlhavého oparu nad jezerem. Plavání bylo zajímavé hned z několika ohledů. Na trase nebyly žádné bójky, jen vzdálený malý ostrůvek, který se měl obeplavat za pravou rukou, tzn. z leva. Z vody to nebylo vůbec čitelné, a tak jsem se držel za prvním plavcem. Po očku jsem se snažil kontrolovat směr, ale stejně jsem moc neviděl a nevěděl. Když jsem se ohlédl, zjistil jsem, že skupina za mnou plave mnohem více vlevo. Borec přede mnou plaval špatně a mířil obráceným směrem. Stočil jsem to za první skupinkou, ale místo záběrů do pocitově příjemné vody jsem začal nabírat všelijaké vodní trávy a podvodní vegetaci. S tímto jsem se ještě nesetkal. Hned jsem si vzpomněl na report z triatlonu Slovakman, kde se o tomto dost psalo, ale naštěstí mě to moc nerozhodilo. Při brodění kolem ostrova jsem se spojil s první skupinkou a pak v nohách prvního plavce zpět ke startu dotknout se mola a hurá do druhého kola. Drželi jsme pohodové tempo opět až k ostrůvku, kolem kterého jsme nějak přebrodili a přeskákali a zamířili zpět k molu. Tady jsem pocítil nutkání trochu zrychlit tempo a udělat si náskok do depa. To se dařilo asi pár minut, než jsem chytl křeč do lýtka a musel zastavit, aby si mě skupinka zase docvakla. Vylézali jsme v pěti lidech společně a bylo to nakonec fajn.

Křeč v lýtku a nechat se u toho vyfotit 😀

Depo T1 jsem měl pomalejší, vzhledem k převlékání do suchého cyklo dresu, ale nějak mi to nevadilo vzhledem k aktuálnímu průběhu závodu. Problémek nastal až při výjezdu z depa, kdy jsem nemohl nacvaknout pedál a rozjet se. S bahnem v tretře jsem fakt nepočítal a první zahřívací výjezd od jezera (asi 100 m) jsem musel bez nášlapu. Zpět ze sedla, sednout na silnici a nějak to zkusit vyškrábat prstem. Pak už jsem se pomalu zapracoval do tempa a vyrazil vstříc prvním těžkým výzvám. Na 9. km stojka s průměrným skonem 12%, na 33. km asi nejprudší kopec na Makowskou Goru, který jsem šněroval ze strany na stranu. Podle segmentu zhruba 1,6 km s průměrným sklonem 13% a místy se sklonem kolem 19%. V druhé půlce jsem se cítil silnější a pěkně to utíkalo. Závěrečné stoupání k resortu Kocierz byly příjemné 4 km s průměrným sklonem 7%. Celkem nastoupáno zhruba 1.900 výškových metrů na trase dlouhé 98 km. Support jsme měli na 42. km, kde jsem odložil cyklo vestičku a převzal novou láhev s palivem. V prvních 10 kilometrech jsem se dostal před 4 borce, kteří měli rychlejší depo. Pak už pořád sám.

Do T2 jsem přijel na 2. místě za Peťou Karlíkem, se ztrátou +18 minut. Převlečení z cyklo do běžeckého už bylo rychlé a šlo se do poslední bitvy s technicky náročným terénem. Tady mi to od začátku pocitově moc nechutnalo. První kilometr jsem řešil spíš hodinky a spuštění navigace po trase, což se mi nepovedlo. Ukončil jsem tedy Multisport a spustil čistý Trailový běh, kde už navigace běžela. Někdo nějaký tip, jak toto vyřešit? Trasa byla podle očekávání těžká, ale hratelná. Prudké stojky střídaly složité seběhy ve vymletých korytech s volnými kameny. Slast pro horského trailového běžce, utrpení pro rozbitého triatlonistu po několikahodinovém kole. Každý nejistý či nepředvídatelný úskok s sebou nesl náznaky křeče. Musel jsem si dávat sakra velký pozor, solnou tabletu jsem už neměl. Celé jsem to šel sám, neustále kontroloval trasu a vyhlížel závěrečné stoupání zpět k cíli, kde se aspoň trochu zahřeju. Podařilo se. V čase 6:43:45 jsem dokončil tuhle nádheru a splnil si svůj plán dát to pod 7 hodin. Sladkou tečkou byla bedna, a to se vždy počítá. Až v cíli jsem zjistil, že Peťa bohužel netrefil trasu a seběhl na kratší trasu M. Po diskuzi s vedením a fairplay byl vyřazen z výsledků a pozván na příští rok. Respekt všem závodníkům a poděkování organizátorům za pěkný závod a silný zážitek, na který budu vzpomínat během dlouhých zimních večerů. 👊

Kocierz Extreme Triathlon – run to do finish

Nakonec poděkování všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na přípravě, podporovali mě a fandili. Zejména pak Pájovi za skvělý support a rodině za to, že můžu! 🫶

Výsledky

Ve startovce nás bylo 17 na dlouhé trase L. Dokončilo 15, klasifikovaných bylo 14.
Nejrychlejší kolo: Petr Karlík 3:34:30
Nejrychlejší běh: Vojtěch Krakovič 2:17:04 (pravděpodobně CR v rámci Dystans L:)