Rok se s rokem sešel a po úspěšné loňské premiéře jsme se tentokrát ve tří členné skupince vydali opět na přejez hřebene Jeseníků na běžkách.
Výlet proběhl v podstatě stejným způsobem, jako minulý rok.
Autem jsme dojeli do Zábřehu na Moravě na vlakové nádraží.
Ze Zábřehu přímým vlakem do Ramzové (doporučuji zakoupit jízdenku až na místě v rámci tarifu IDS, jízdenka vyjde skoro o polovinu levněji, než při koupi online přes aplikaci ČD :))
Z Ramzové na běžkách přes Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Švýcárnu, Praděd, Ovčárnu, Petrovy kameny a Ztracené kameny k motorestu Na Skřítku.
Ze Skřítku stopem do Šumperku na vlakové nádraží – opět se nám podařilo najít dobrého člověka, který nás svezl dolů.
Pak už jen 20 minut vlakem zpět do Zábřehu k autu.
A jak to vlastně šlo?
V 5.00 hodin ráno budíček, umýt ospalý obličej, rychle pobalit svačinu z lednice, batoh s výbavou, oškrábat zamrzlé auto a frčet do Svitav, kde byl sraz Kubou a Martinem. Kluci jednou z Nového Města na Moravě. Zhruba kolem 6.20 se potkáváme na parkovišti ve Svitavách a dále už pokračujeme společně. Vše stíháme na pohodu a v 7:30 už sedíme ve vlaku do Ramzové. Řešíme například jízdenku. Já jedu za 89 Kč (ČD), kluci to mají za 48 Kč (IDS). Krom toho jim také ukazuji svůj skrytý trumf na první část trasy (výstup sjezdovky a hřebenovka kolem Keprníku) a to mohérové pásy, které si nalepím na běžky :). Počasí vypadá dobře, rozhodně je lepší, než minulý rok a sjezdovka v Ramzové nás přivítala krásně upraveným manchesterem.
Sjezdovka z Ramzové
Kousek pod Černavou, kluci rubou a já si jdu pianko, na pásech mám celkem pohodu :))
Martin kousek pod Černavou
Kuba kousek pod Černavou
Po několika metrech jsme zahřátí na provozní teplotu a docela rychlým tempem vystoupáme na Černavu se sochou Kamzíka. Tady se na chvíli rozcházíme. Kluci pokračují již mimo sjezdovku po červené turistické značce k Šeráku – rozcestí a já na pásech pod lanovkou až na Šerák. Na Rozcestí pod Šerákem se zase potkáváme a pokračujeme již společně hřebenovkou dál.
Červená turistická značka do sedla Šerák – rozcestí
Červená turistická značka do sedla Šerák – rozcestí
Závěrečná část mojí varianty pod lanovkou přes vrchol Mračné hory a Šerák
Sedlo Šerák – rozcestí, kde se zase všichni potkáváme.
Keprník nezklamal a opět jej přejíždíme v mlze. První sjezd na Trojmezí naznačil, že tady se dnes pojede freeride. Tohle byla moc pěkná zábava. Stejně tak sjezd do Sedla Pod Vřesovkou. Tahle část hřebene byla fantastická a svým způsobem i dobrodružná. Celé to umocnily i protrhávající se obloha, sluníčko a panoramata okolních zasněžených svahů.
Hřebenovka mezi Keprníkem a Červenohorským sedlem
Panoramata z části trasy pod Vřesovkou
Podjezd pod Kamenným oknem před Vřesovou studánkou
Kamenné okno jsme podjeli a od Vřesové studánky již ve stopě sjeli na Červenohorské sedlo. Po krátké odpočinkové pauzičce, svačině a přemazání lyží volíme strojově upravenou stopu Jesenickou magistrálou přes Výrovku a Kamzík na chatu Švýcárnu. Pivo, polívka a knedlíky znamenají druhou zastávku našeho přejezdu. Jel jsem tudy několikrát, ale až nyní, resp. poprvé, jsem se podíval také do chaty. Příště už to bude povinnost každého přejezdu. Pivo bylo fantastický.
Jesenická magistrála mezi Červenohorským sedlem a Švýcárnou
Jesenická magistrála
Jesenická magistrála mezi Švýcárnou a Pradědem
Kousek pod Pradědem
Strojová stopa nás dovedla až na Praděd a z Pradědu až k Ovčárně. Do cíle zbýval poslední ostřejší výstup, a to sjezdovkou na Petrovy kameny. Pásy nechávám v batohu a držím basu s borcama. Na modrým se to celkem dalo. Na hřebeni u hraničního kamene Vysoká hole nás překvapily vyfoukané ledové pláně. Tady nechceš spadnout na hubu. Posilněni čajem, tyčinkou / gelem pokračujeme vstříc závěrečným kilometrům přejezdu. Míjíme Velký Máj, Jelení hřbet, rozcestí Jelení Studánka, Břidličnou horu a Pecný. Chybí už jen jediné, a to sjezd kolem Ztracených kamenů dolů k motorestu Skřítek. Dali jsme to.
Hřebenovka – Vysoká hole -> Velký Máj
Vyfoukané a zamrzlé pláně na trase Vysoká hole -> Velký Máj
Hřebenovka Vysoká hole -> Velký Máj
Hřebenovka závěrečná část
Tenhle reportík byl spíše o fotkách a o tom, že i naše hory umí nabídnout spoustu parády.
Tak zase příští rok. Snad se svět uklidní a my si dáme další přejezd. Už teď přemýšlím o protažení trasy do pohoří Kralický Sněžník, nebo obrácení trasy se startem na Skřítku či v Karlově..
záznam trasy přes STRAVA