Marathon du Mont-Blanc 2023

Poslední červnový víkend ve znamení trailových závodů. I tak by se dal s nadsázkou shrnout tento článek.
V Americe se běžel legendární Western States 100 mil, kde padl ženský traťák. Courtney Dauwalter zaběhla čas 15:29:34 a srazila předchozí rekord o 1h 18min. V Itálii se běžel legendární Lavaredo Ultra Trail, kde se celkem dařilo i našim českým běžcům. Na kratší 50 km trase si pro 2. místo doběhla Romana Rudolf Lojková. No a teď už to hlavní, Marathon du Mont-Blanc ve francouzském Chamonix, který jsem si dal já. Chamonix je pro mě taková „mekka“ trailrunningu a běžet závod kolem nebo pod Mont Blancem byl jeden z mých běžeckých snů. Nejvíc chci asi závod CCC v rámci UTMB, ale tam jsem zatím neměl štěstí. Naopak tady dopadla losovačka hned na první pokus a já si mohl zapsat do kalendáře tento legendární horský maraton.

Kredit tohoto závodu šel nahoru v posledních letech i díky zařazení do Salomon Golden Trail série. Každoročně se zde sejde světová špička trailových běžců a atmosféra je prostě fantastická.
Na závod je doporučený UTMB index 350 a výš. Tenhle index se počítá z dříve absolvovaných závodů, které jsou v rámci tohoto indexu zařazeny. Člověk, který tento index nemá, má jen malou pravděpodobnost, že se na tento závod podívá.

zdroj: https://www.marathonmontblanc.fr/wp-content/uploads/2022/05/42Km.pdf

Profil závodu nabízí celkem 2.540+ výškových metrů na trase dlouhé cca 44 km. Nejvyšším bodem je Aiguillettes des Posettes (2.201m), kde se jde po kulervoucím hřebeni kopce s fantastickými výhledy na okolní hory. Tahle část je prostě legendární a jediné co chceš, je mít pěkné počasí, protože pak ti ani ten brutální kopeček nevadí. Ještě o chlup lepší je to jít v protisměru a užívat si panorama masivu Mont Blanc. Druhé půlce závodu dominuje bod La Flegére, kde může stoupání mezi 25-35km pěkně potrápit, zejména pokud je teplo a sluníčko takové, jako jsme měli v den závodu my. Závěrečný seběh je po celkem běhatelné trase až do cíle na náměstí v Chamonix. A jak to vlastně dopadlo? Můj skromný cíl byl úspěšné dokončení závodu, hlavně s dobrým pocitem a časem někde kolem 5h 15min. Ani jedno nakonec nedopadlo úplně podle mých představ, ale s odstupem času jsem s výsledkem celkem spokojený. Dokončil jsem, v podstatě i na dobrém umístění, a to se počítá.

Na startu se sejde kolem 2.500 běžců a ti jsou nasazeni do 4 skupin. Já byl nasazen do první skupiny SAS1, která startovala v 7.30 dohromady s elitní skupinou mužů. Pak s odstupy 10 minut startovaly další skupiny SAS. Byl jsem rád, že jsem mohl vyběhnout v první vlně, která to celkem rozběhla. Během 5km trasy jsem si vypracoval pěkné místo s podobně běžící skupinkou běžců a nemusel se mačkat v davech a riskovat nějaké špunty v užších trailových pasážích. Na startu bylo ještě příjemné chladné počasí s teplotou kolem 14°C, ale obloha bez mráčků slibovala odpolední peklo. Z Chamonix se běželo po širších cestách a převážně lesními traily s několika menšími prudšími výběhy. V Argentiere (10km), kde jsme měli ubytování během týdne, jsem byl po 50 minutách a šlo to dobře. Na první občerstvovací stanici v Le Tour (13,5km) nás přivítaly davy fandících lidí. Bubny, troubení a pokřiky byly slyšet už několik km dopředu. Doplnil jsem vodu a vzal malý kousek banánu. Když jsem vybíhal z občerstvovačky vstříc prvnímu většímu stoupání a slyšel všechny ty lidi, zas jsem zažil ten pocit. Takový ten úžasný pocit, že se ti plní další sen, že běžíš ten jedinečný závod, že jsi tam, zas v tom závodním kolotoči. Prostě byl jsem „naměkko“. Mávám fandícím lidem, dětem, prostě všem, kteří tam jsou a křičí, fandí, troubí, zvoní, zvedám ruce nahoru, ukazuji palec nahoru a se slzičkou v oku pokračuji dál. Tady začíná pasáž, kterou zatím znám jen v opačném směru. Stoupání na Aiguillettes des Posettes (2.201m), kde se jde do celkem prudkého kopce hned od začátku. Hodily by se hůlky. Já je tentokrát nechal doma a šel bez nich. Příště bych je možná radši vzal. Po opuštění zalesněné části kopce přichází již zmíněná pasáž s fantastickými výhledy na okolní hory, ale také s většími kameny a schody. Tahle část je prostě legendární a jediný, co chceš je mít pěkné počasí, protože pak ti ani ten brutální kopeček nevadí. V kopci o sobě dalo vědět i slunce. Znamenalo to jediné, že bude horko. Nechávám za sebou některé běžce, se kterými jsem běžel první část závodu, a hrnu si to vlastním tempem nahoru. Mými největšími kámoši jsou Isotonic drink od Edgaru, voda a Edgar Powergel. Mám jich celkem 5. První jsem si dal v Le Tour. V sedle Col des Posettes (20km) jsem zhruba za 1 hodinu od první občerstvovačky. Dávám druhý gel a hrnu po sjezdovce dolů. Zhruba pěti kilometrový seběh s technickými pasážemi zvládám za 25 minut a na druhou občerstvovačku ve Vallorcine (24km) dobíhám v čase 2h 40 minut, s rezervou cca 6 minut proti plánu. Opět tu jsou davy přihlížejících a fandících lidí, ale i netrpělivě vyhlížejících supportů ostatních běžců. Doplnil jsem vodu, hodil do sebe 4 kousky melounu a vyrazil dál. Následné pozvolné stoupání až do sedla Col des Montets (27km) mi mělo napovědět, jak to půjde dál. Když jsme tudy šli s Terez a Edou před dvěma dny, tak jsem jim řekl, že pokud tady budu souvisle běžet, bude to fajn. Kromě prudších pasáží běžet celkem šlo, ale pomaleji, než jsem zamýšlel. Sluníčko začalo ukazovat svoji sílu a každý prudší kopeček byl těžší, než ten předchozí. K profláklému mostu na Tre-Le Champ jsem ztratil zhruba 10 minut proti plánu. Tady na mě čekala Terez s Edou a fandili.

Tre-Le Champ

Vyměnil jsem čelenku za bílou běžeckou čapku a zas jsem dostal chuť závodit. Následující, zhruba 1,5km dlouhý výšvih na Le Bechar (30km) mi vůbec nechutnal a před krátkým, ale technicky náročným seběhem jsem si musel na pár vteřin sednout. Někde tady mě začalo píchat pod žebry, v oblasti bránice a tak nějak mě to provázelo už po celý zbytek závodu. Dal jsem 3. gel a rozumně seběhl celkem kamenitou část k rozcestí, ze kterého to bylo cca 4 km k poslední občerstvovačce na La Flegére. Tahle pasáž štípla, je nádherná, pokud jsi čerstvý, ale bolí, když jsi prošitý a v nohách máš už třicet. I když jsem byl chvílemi úplně marnej, dařilo se držet tempo s ostatními závodníky a proti plánu jsem ztratil méně jak 5 minut. Poslední stovky metrů ke stanici La Flegére (34km) opět lemovaly davy fandících lidí a mě hnala dopředu touha po studené vodě a vychlazené cole. Celková ztráta proti plánu ukazovala 23 minut. Následující 2 km do bodu La Charlanon byly celkem běhatelnou pasáží, ovšem za předpokladu nějakého normálního stavu. Já jsem chtěl běžet, nohy by chtěly, ale píchání pod žebry tomu bránily. Každé zrychlení tempa mě hned srazilo zpět. Výsledkem byl indiánský běh a snaha nějak to rozdýchat. Nic nepomáhalo a já se tak nějak smířil s tím, že do cíle a závěrečného seběhu nemůžu jít naplno. O to víc mě mrzelo, že seběh byl běhatelný a dalo se jet bomby až dolů do Chamonix. Asi v půlce kopce mě to pustilo a trochu víc jsem se rozběhl. V cílové rovince už bylo vše v pořádku, já si tak nějak užíval doběh a bilancoval. Cílovou pásku na náměstí Place du Triangle jsem protnul v čase 5:34:09, zhruba 19 minut za svým plánem. S odstupem času hodnotím své vystoupení celkem pozitivně. První 2/3 závodu se mi běželo dobře, pak to bylo horší. Ačkoli by nohy chtěly běžet a ukrajovat kilometry v závěrečné pasáži závodu, nepustilo mě píchání pod žebry. Teď je cílem zjistit příčinu a omezit toto riziko pro příště.

Umístění celkově: 166/2435 startujících
Kat 35-39: 22/324 finisherů

Vítěz závodu mi dal 2 hodiny, první žena mi dala přes hodinu 🙂